Služba u Armády na nejvyšších místech

Technik anténních nosičů u Agentury KIS vykonává náročnou práci ve výškách napříč Českou republikou. Zajišťuje revize, údržbu a montáže na stovkách zařízení, přičemž klade důraz na bezpečnost, odbornost a samostatnost. Službu v armádě vnímá jako profesní naplnění.

Ročně vyšplhá po anténních nosičích stovky metrů a najezdí tisíce kilometrů napříč republikou. Praporčík Luděk F., technik anténních nosičů u Agentury KIS, je mužem, který se nebojí výšek ani odpovědnosti. Rodák z Jindřichova Hradce se do Prahy dostal právě díky službě v armádě. Tu začínal jako „záklaďák“, tedy voják základní služby, z níž plynule přešel do služebního poměru vojáka z povolání. Přestože je v armádě už dvě dekády, celou svou kariéru zůstává věrný Agentuře KIS. Za tuto dobu vystřídal několik pozic – od řidiče, přes skladníka až po svou současnou specializaci, k níž se dostal náhodou. Dnes se jí věnuje s plným nasazením více než deset let.

Činnost ve výškách vyžaduje každoroční odborné školení a absenci akrofobie – strachu z výšek. Praporčík F. se pohybuje desítky metrů nad zemí, a ačkoliv je perfektně jištěn, už samotný pohled na něj při práci vzbuzuje respekt. On však zvládá své úkoly s lehkostí a úsměvem. Jak sám říká: „Dostal jsem se do vojenského nebe.“

Jeho agenda zahrnuje pravidelné revize a údržbu více než dvou stovek anténních nosičů a anténních nástaveb rozmístěných po celé České republice. Zatímco nástavby se kontrolují jednou za tři roky, nosiče – které praporčík familiárně nazývá „stožáry“ – procházejí revizí minimálně dvakrát ročně, některé dokonce i čtyřikrát. Při kontrole se sleduje stav nátěru, ten se obnovuje každých deset let, funkčnost bezpečnostního jezdce uprostřed žebříku i technický stav základů, u nichž hrozí koroze nebo zatékání vody. Součástí jeho práce je také dohled nad montážemi a demontážemi technologií a údržba okolní vegetace, která by mohla narušit základy. 

Zásadním faktorem při kontrole nosičů jsou vhodné meteorologické podmínky. Plánované revize proto probíhají hlavně od jara do podzimu. Ani tehdy však nejsou ideální podmínky samozřejmostí a někdy je nutné kontrolu odložit. Kritická situace nastává při rychlé změně počasí. V silném dešti nebo bouřce je pobyt na nosiči krajně nebezpečný. V takových chvílích musí okamžitě reagovat a bezpečně se vrátit dolů.

Mimo službu, když pan praporčík nešplhá po „stožárech“, se věnuje hlavně rodině. Se svými blízkými se snaží trávit maximum času. Jeho dlouholetou vášní je volejbal – ať už klasický halový, nebo plážový. Pravidelně se účastní turnajů a soutěží, kde bojuje s velkou vervou a rozhodně nerad prohrává. Klid a rovnováhu pak hledá u vody při rybaření.

Na své zaměstnání je patřičně hrdý, nenachází na něm žádná negativa. Oceňuje, že součástí jeho kompetencí je i plánování prohlídek, díky čemuž si může organizovat činnosti s velkou mírou samostatnosti. Zároveň tráví čas v přírodě, kde mu vrcholky nosičů poskytují jedinečné panoramatické výhledy. Co mu během práce udělá radost? Když má to štěstí a v blízkém okolí základů nosičů najde pár hub. 

To je praporčík Luděk F., který v armádě našel své místo – a to vysoko nad zemí.