Od dětských snů k velení a kmitočtům

Už v páté třídě věděl, že chce být vojákem. Dnes, po více než třech dekádách služby, stojí podplukovník Jan E. v čele oblasti kmitočtového managementu, který je pro moderní armádu klíčový. Jeho cesta z vojenské střední školy na Slovensku až ke každodenní komunikaci s partnery z NATO je příběhem vytrvalosti, odbornosti a tiché síly.

Podplukovník Jan E. je jedním z těch, kteří zajišťují, aby armáda mohla spolehlivě komunikovat – doma i v zahraničí. Jeho příběh začal dávno předtím, než si poprvé oblékl uniformu. Už od páté třídy měl jasno, chtěl být vojákem. Ve čtrnácti letech nastoupil na Vojenskou střední školu spojovacího vojska v Novém Meste nad Váhom na Slovensku. Škola byla součástí systému vojenských škol Československé lidové armády (ČSLA) a zaměřovala se na přípravu specialistů pro spojovací vojsko – tedy obsluhu a údržbu spojovací techniky, radiostanic, kabelových sítí, či šifrovací techniky.  „Původně jsem chtěl k automobilní technice,“ vzpomíná, „ale táta mi řekl, ať dělám něco klidného a čistého, tak jsem se stal spojařem.“

V roce 1993 nastoupil k útvaru 3255, kde působil jako výkonný praporčík. Po brzké reorganizaci přešel do Berouna k útvaru 9967, kde během let vystřídal všechny funkce na rotě – od technika až po velitele roty. „Každá pozice měla něco do sebe. Nejraději vzpomínám na cvičení se záklaďáky – připravovali jsme výcviky, jezdili do terénu. I když tehdy člověk nadával na počasí nebo techniku, byla to akční práce, která mě bavila“ říká s úsměvem. Po zrušení berounského útvaru nastoupil v roce 2000 do Prahy na oddělení NARFA (Oddělení správy kmitočtového spektra), které v posledních letech spadá pod Agenturu KIS. I zde prošel řadou pozic, a právě díky těmto zkušenostem se nyní dokonale orientuje ve veškeré agendě tohoto oddělení.

V pětatřiceti letech se pan podplukovník rozhodl pro změnu. Došlo mu, že pokud chce kariérně stoupat, musí si doplnit vysokoškolské vzdělání. Získal tedy bakalářský titul z veřejné správy na Metropolitní univerzitě, následovaný magisterským titulem na CEVRO Institutu v oboru právo a obchodní právo. „Studium práva mě opravdu bavilo. Tituly pro mě znamenaly možnost volby – buď pokračovat na vyšším postu v armádě, nebo odejít do civilu a věnovat se právu,“vysvětluje. Na začátku roku 2017 byl povýšen mezi důstojníky. „Bylo to velmi rychlé, během 14 dní jsem musel udělat důstojnické zkoušky,“ dodává. Z kapitána se postupem času stal podplukovníkem. Zažil i jednu zahraniční misi. Původně měl odjet do Bosny a Hercegoviny, nicméně z vážných rodinných důvodů to nakonec nebylo možné. Později se s Vojenskou policií dostal na misi do Iráku, kde působil jako člen spojovacího družstva.

Dnes vede oblast kmitočtového managementu. Je klíčovou součástí týmu, který se stará o spojovací infrastrukturu armády. Jeho oddělení zajišťuje, aby armáda měla svůj díl kmitočtového spektra. „Když chcete použít vysílačku, musíte se obrátit na nás a my vám přidělíme konkrétní kmitočty, které můžete použít,“ vysvětluje.  „Největším úskalím jsou komerční tlaky, které na nás působí a proti nimž musíme denně obhajovat naše pásma. Pokud bychom jim podlehli, brzy bychom za vše platili, nebo bychom vysílačky nemohli používat vůbec,“ říká rozhodně. 

Jeho práce má mezinárodní rozměr – spolupracuje s NATO, Evropskou konferencí poštovních a telekomunikačních správ i Mezinárodní telekomunikační unií. „Kmitočty se nezastaví na hranicích, pokračují dál. Bez koordinace na mezinárodní úrovni by to nefungovalo. Je nezbytné prosazovat, uplatňovat a udržovat společnou politiku NATO na poli civilních institucí, aby nedocházelo k erozi kmitočtového spektra.“

Ve volném čase se pan podplukovník rád věnuje sportu. Běhá, cvičí a dříve se aktivně zajímal o jiu-jitsu. Tohoto bojového umění se však po pádu z motorky musel vzdát. Zranění jej však neodradilo od jeho největší vášně, již zmíněné motorky. „Cestování na motorce je svoboda. Rád někam vyrazím s partou přátel, ale stejně tak si užiji cestu i o samotě,“ říká. Pan plukovník taktéž daruje krev. Je bezpříspěvkovým dárcem a držitelem Zlatého kříže Českého červeného kříže 3. třídy. Toto ocenění se uděluje za 80 odběrů. Momentálně se blíží k pokoření hranice 100 odběrů.

Příběh podplukovníka Jana E. ukazuje, že skutečná síla nespočívá v rychlosti, ale v trpělivosti a odbornosti. Schopnost vidět hodnotu v každém kroku ho dovedla až tam, kde je dnes. Za dlouhá léta služby a za to, jak skvěle reprezentuje naši instituci, mu patří velké poděkování. Jeho práce je důkazem, že spolehlivost a profesionalita jsou pilíři, na kterých armáda stojí.